Už vím, proč musí Raiffeisenbank zvyšovat poplatky.

Rušil jsem jeden účet v Raiffeisenbank a včera mi přišlo pět dopisů od RB. Že občas přijdou z jedné banky dva dopisy v jeden den se stává, ale pět? Co mi asi tak můžou chtít nebo nabízet?

Takže první obálka obsahuje výpis za poslední měsíc, kdy na účtu ještě byly pohyby. OK. Od druhé obálky to začíná být zajímavé: obálka číslo 2 obsahuje nulový výpis z librového účtu, obálka číslo 3 nulový výpis z dolarového účtu, obálka číslo 4 nulový výpis ze švýcarsko frankového účtu a obálka číslo 5 nulový výpis z eurového účtu. Podotýkám, že jsem v životě neměl v RB (ani eBance) ani dolar, ani libru, ani euro a ani frank. Nikdy jsem ty účty nepoužil a po pravdě o jejich existenci vím jen mlhavě – vznikaly ke korunovému účtu nějak automaticky.

Pokud tedy banka dokáže vyhodit oknem 40,- Kč (4x dopis plný nul), je naprosto logické, že je nutné pořádně zvýšit poplatky, aby bylo podobné vychytané akce z čeho platit.

Pozn.: chápu, že i nuly je třeba při zavření účtu poslat, ale nechápu, proč to nejde v jednom dopise za jedny peníze.

Zákazník Vodafone OneNet trošku zákazník Vodafone je a trošku není. Kdo nezažil, neuvěří, kdo zažívá, nechápe.

Napsat tento text mě přinutila zhruba roční zkušenost uživatele Vodafone OneNet. Úvodem je třeba férově říct, že OneNet v tom základním funguje, tj. poskytuje mobilní volání, SMS, MMS, pevné (VOIP) linky a tohle vše v rámci firmy zdarma.  Náklady na komunikaci ve firmě šly rovněž dolů, takže potud je OneNet bezva. Tím ale pozitiva končí, jakmile chcete něco víc, narážíte na nepochopitelná omezení a paradoxy a městečko Kocourkov je proti tomu vzor logiky a perfektního fungování.

Paradox číslo 1

Vodafone a Vodafone OneNet jsou dvě odlišné sítě. I pokud přecházíte mezi Vodafone a Vodafone OneNet, mění se vám SIM karta! Tohle vypadá jako nepodstatný detail, tak holt vyměníme SIM a nic se neděje. Chyba lávky, modří již vědí, že jiná síť je jiná síť a začíná nám seriál neuvěřitelných historek o tom, jak tohle sice Vodafone umí a v reklamě mohutně nabízí, ale ne pro OneNet.

Zůstaňte naladěni, příběhy z praxe budou následovat. Sledujte nálepku Vodafone OneNet.

Rychlorecenze, resp. uvedení některých recenzí na pravou míru. Pozor, poslední věta lehce prozrazuje děj.

Tvrzení č. 1. – hodně se to blíží Pulp Fiction

Není pravda. Pulp Fiction je několik příběhů postupně se provazujících a směřujících do jednoho finále. Nic takového v Panchartech není, děj se odvíjí „klasicky“, žádné překvapivé rozuzlení či prolnutí se osob tam není.

Tvrzení č. 2. – je to slátanina bez děje

Není pravda. Děj je tam naprosto jasný, není tam nic nelogického. Jiná věc je, že s historií zachází Tarantino trochu svérázně, ale to neznamená, že film nemá děj.

Tvrzení č. 3. – skvělá hudba

Pravda. Tarantino hudbu umí – soundtracky Pulp Fiction a Kill Bill patří k tomu nejlepšímu z kategorie OST. V Panchartech se mi minimálně na dvou místech zdálo, že je použit motiv z Kill Billa (výslech německých vojáků v lese a ještě jedno místo).

Celkově vzato jsou Hanební pancharti podle mě daleko brutálnější než Pul Fiction i Kill Bill. Krve nestříká tolik jako v Kill Billovi, ale když už stříká, tak neskutečně syrově a realisticky (rozmlácená hlava baseballovou pálkou, skalpování vojáků nebo řezání hákového kříže do čela v detailu). Dál nepokračujte, pokud se chytáte do kina a nechcete vědět moc. K ponurosti jistě přispívá i to, že z hrdinů, které během filmu sledujeme, přežije jen jeden, všichni ostatní během filmu zemřou.

Zkracovače URL zažívají díky službám tipu Twitter nebývalý boom.  Skoro není týdne, abych neobjevil na Twitteru nějakou další, kterou někdo z uživatelů používá.

Udělat si v tomto období další zkracovač vypadá jako nesmysl. Jenže co když má člověk  hezkou doménu, která se pro zkracovač přímo nabízí a „zbastlit“ zkracovač URL je práce na jeden večer i pro neprogramátora jako jsem já? Prostě si udělám svůj zkracovač a uvidím, co to udělá.

Je tu samozřejmě spousta konkurenčních služeb, které mají daleko více vychytávek a funkcí, ale ruku na srdce, co člověk chce od zkracovače URL? Aby měl pěkné URL a uměl zkrátit dlouhé URL. Všechna další cingrlátka a přívěšky jsou krásné, ale většina lidí je nepotřebuje.

Symlink.cz má minimálně pro unixovou komunitu hezké URL a zkrátit dlouhé dokáže taky, takže uvidíme, co to udělá.

BTW: Symlink.cz je pochopitelně beta :) a pokud by mi někdo čistě náhodou chtěl poslat připomínku či nahlásit chybu, budu samozřejmě rád.

Twitter nebo Facebook jsou předně trochu rozdílné služby, i když je mnoho lidí staví vedle sebe jako konkurenční. Donedávna jsem byl skeptický k oběma, ale situace se postupně změnila po firemním školení Twitteru od Meta, který je spolu s Davidem asi náš největší firemní fanoušek komunitních sítí.

Dalším mezníkem byla nevinná obědová sázka s kolegou, kde jsem mu jako totálnímu komunitnímu skeptikovi neprozřetelně slíbil, že jestli bude na Facebooku on, tak já taky. A odpoledne jsem měl jeho pozvánku na Facebook v mailu :)

Jak tedy dopadá srovnání Twitteru a Facebooku z mého, jistě ne objektivního, pohledu?

Twitter

Je překvapivě docela užitečná věc umožňující jednak sledovat zprávy od lidí jejichž názor mě zajímá (působí v mém oboru a podobně) a jednak se s nimi zase podělit o své názory a získat tak třeba jejich feedback k problému. Další užitečnou věcí je vyhledání toho, co se na Twitteru píše o mě, o nějakém našem serveru nebo o firmě a následné sledování těchto věcí přes RSS.

Na Twitteru nemusím řešit dilema, zda označit za přítele někoho, koho jsem viděl jednou v životě a rozhodně ho za přítele nepovažuji.

Facebook

Je z mého pohledu podivně chaotická služba, kterou jsem pořádně nepochopil v předchozí verzi a moc víc ji nechápu ve verzi nové, která Facebook přiblížila celkem nelogicky Twitteru. Možná někoho baví sledovat denně informace typu „Vstal jsem a jdu do práce“, na což dalších deset lidí (které neznám a nezajímají mě) zareaguje ve stylu „já taky“ nebo „já ne“. Možná někomu přijde užitečné byt fanouškem štrůdlu a možná lidi baví chlubit se vším možným a dávat tak svoje životy všanc těm, kteří získané informace nepoužijí k úplně čistým věcem. Mně to zajímavé nepřipadá.

Na Facebooku musím řešit dilema, zda označit za přítele někoho, koho jsem viděl jednou v životě a rozhodně ho za přítele nepovažuji. Urazí se, když přátelství nepotvrdím? Já proti němu přeci nic nemám, jen ho nepovažuji za svého přítele.

Závěr

Samozřejmě se dá namítnout, že Twitter i Facebook je takový, jaký jsem já a jaké mám „přátele“ či followery. To je jistě pravda, nicméně Twitter mi dává podle mého názoru daleko větší kontrolu nad tím, co sleduji já a hlavně nad tím, co kdo zjistí o mě. Závěr je ten, že Twitter požívám prakticky denně a na Facebook zabloudím jednou za 14 dní s pocitem, že mi nic neuteklo.

Můj Twitter