Rychlorecenze, resp. uvedení některých recenzí na pravou míru. Pozor, poslední věta lehce prozrazuje děj.

Tvrzení č. 1. – hodně se to blíží Pulp Fiction

Není pravda. Pulp Fiction je několik příběhů postupně se provazujících a směřujících do jednoho finále. Nic takového v Panchartech není, děj se odvíjí „klasicky“, žádné překvapivé rozuzlení či prolnutí se osob tam není.

Tvrzení č. 2. – je to slátanina bez děje

Není pravda. Děj je tam naprosto jasný, není tam nic nelogického. Jiná věc je, že s historií zachází Tarantino trochu svérázně, ale to neznamená, že film nemá děj.

Tvrzení č. 3. – skvělá hudba

Pravda. Tarantino hudbu umí – soundtracky Pulp Fiction a Kill Bill patří k tomu nejlepšímu z kategorie OST. V Panchartech se mi minimálně na dvou místech zdálo, že je použit motiv z Kill Billa (výslech německých vojáků v lese a ještě jedno místo).

Celkově vzato jsou Hanební pancharti podle mě daleko brutálnější než Pul Fiction i Kill Bill. Krve nestříká tolik jako v Kill Billovi, ale když už stříká, tak neskutečně syrově a realisticky (rozmlácená hlava baseballovou pálkou, skalpování vojáků nebo řezání hákového kříže do čela v detailu). Dál nepokračujte, pokud se chytáte do kina a nechcete vědět moc. K ponurosti jistě přispívá i to, že z hrdinů, které během filmu sledujeme, přežije jen jeden, všichni ostatní během filmu zemřou.